Historie krasobruslení

Klouzání po zmrzlých plochách využívali lidé s největší pravděpodobností již před několika tisíciletími jako způsob dopravy při dlouhých cestách za lovem zvěře. Úlovek znamenal nejen kořist, ale i zvířecí kosti vhodné k výrobě bruslí. Svědčí o tom nálezy ze Skandinávie, Anglie, Ruska včetně našeho území. Nová etapa ve vývoji bruslení začala s Kelty, kteří  byli výborní zpracovatelé železa. Kostěné brusle byly nahrazovány železnými, které byly rychlejší.

Popisky k obrázku č.:
1. Klasické brusle z období 1780-1825
2. Brusle z roku 1858 patentované Williamem Morsem
3. Brusle z roku 1865
4. Geniální vynález patního šroubu, který upevnil patu i špičku boty. Brusle z roku 1865
5. Ukázka bruslí podkolení délky s využitím patního šroubu
6. Brusle se zatočenou přední špičkou
7. Brusle původem z Anglie

Vývoj bruslení můžeme sledovat i na obrazech holandských malířů, kteří bruslení zachytili jako formu lidové zábavy. Na dvoře Rudolfa II. byl uspořádán dokonce karneval na bruslích. Překvapivě ale J. A. Komenský, jeden z propagátorů tělesné výchovy, řadil bruslení mezi hry životu nebezpečné a nedůstojné. Od 18. století začali pořádat holandští bruslaři rychlostní závody na zmrzlých průplavech.

První bruslařský klub byl založen v Edinburghu v roce 1774. Členem se mohl stát jen ten, kdo opsal na každé noze kruhy a poté přeskočil jeden, dva a nakonec tři na sebe postavené klobouky. V roce 1772 vznikla první kniha věnovaná bruslařské problematice - A Treatise on Skating. Za zakladatele moderního bruslení je považován Američan Jackson Haines, původním povoláním tanečník. Při svém turné po evropských městech mimo jiné navštívil i Prahu. Podle Hainese vznikla první pravidla bruslení, která převzala Mezinárodní bruslařská unie.

 Na počátku 20. století Švéd Ulrich Salchow vynalezl brusle se zoubky, které umožnily silnější odrazy při skocích. Roku 1909 skočil skok, který dnes nese jeho jméno a patří mezi základní krasobruslařské kroky. Bruslení se šířilo i v českých zemích, například Pražané v zimě jezdili na zmrzlé Vltavě. Až do druhé světové války nemělo československé krasobruslení výrazné osobnosti. Zlom nastal po otevření prvního umělého kluziště roku 1931 na Štvanici. 

Bruslení na Vltavě

Československo se zařadilo mezi velmoci po druhé světové válce. V roce 1949 a 1950 se mistryní světa stala Ája Vrzáňová, v rámci sportovních dvojic dosáhli úspěchu Suchánková s Doležalem.  Mezi dalšími je nutno zmínit sourozence Romanovi, Hanu Maškovou a Ondreje Nepela.

Ája Vrzáňová

V současné době mezi známá jména patří Alexandr Jagudin, Jevgenij Pluščenko nebo Irina Slucká. Vjejich jízdách převažují trojité a čtverné skoky, obtížné piruety, či nápadité krokové variace.

ZDROJ: HRÁZSKÁ G., Krasobruslení, Grada Publishing, Praha 2006, s. 8-13